Lago di Iseo – podzim 2023

Cestování na sklonku sezóny či mimosezónu je naše, na to nás užije. Výhod takového způsobu cestování je spousty a pro nás je zásadní to, že se nepotkáme s davy turistů a ušetříme za ubytování. Jelikož jsme milovníci jezer severní Itálie, tak volba na podzimní výlet padl na jezero, které schází v našem cestovatelském rejstříku. Lago di Iseo je další z ledovcových jezer, kde se dá zažít spoustu přírody, slunce, koupání, klidu, kávy a památek. 

K italským jezerům se vydáváme rádi a pravidelně. Cesta vozem z Prahy nám zabere cca 8-10 hodin, záleží na našem tempu a samozřejmě i na aktuální dopravní situaci na trase. Jezdíme z Prahy přes Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Bolzano a pak záleží už na konkrétním cíli cesty. Na podzim 2023 jsme minuli nejznámější z italských jezer Lago di Gardu, a zamířili cca 100 km jihozápadně k Lagu di Iseo. 

Iseo je čtvrté největší ze severoitalských jezer, nachází se v Lombardii mezi městy Brescia a Bergamo. Jezero je dlouhé 25 km, široké v průměru asi 2 km. V severní části je jezero obklopeno vysokými a strmými štíty, které směrem k jihu ustupují a jsou nahrazeny nížinami. Tam nedaleko od jezera pak nalezneme viniční oblast Franciacorta, což je území známé stejnojmenným proslulým vínem.

Co za to?

Autem jsme celkově najeli i s výlety po okolí cca 2000 km. Při naší poměrně nízké spotřebě nás tak benzin vyjde na něco kolem 4000 Kč, k tomu nutno připočíst 10 denní rakouskou známku za 10 Euro, dvakrát průjezd Brennerem 22 Euro a platby na italských mýtnících cca 60 Euro . Dohromady tak za celou cestu i s výlety na místě zaplatíme cca 6500 Kč. V kopcích nad jezerem jsme našli ideální místo pro naši dovolenou. Preference jsou vždy stejné. Hledáme destinace v přírodě, mimo větší letoviska a turistické cíle, avšak s dobrou dostupností. Vesnička Cislano odpovídala našim představám. Je to ideální místo pro pěší turistiku, z domu tak můžete vyrazit na túry po okolní krásné přírodě. Náš apartmán byl skromný svým vybavením, nicméně bohatě to vynahrazovala velká terasa a výhled z ní. Jezero pod námi a všude kolem poměrně strmé vrcholky, pastviny a klid. Cena za týdenní ubytování pro nás čtyři byla 11 400 Kč.

Cislano – Zone

Máme rádi, když naše dovolenkové útočiště není primárně turistickou destinací a my se staneme na chvíli součástí místní komunity. V malé vesničce Cislano jsme byli jediní turisté a ani v nedalekém Zone jsme na žádné nenarazili. Hold bylo po sezóně, to nám ale vůbec nevadilo. Kousek od našeho apartmánu bylo několik farem, různá políčka a spousty cest vedoucích k vrcholkům přilehlých zelených hor. Při plánování výletů hraje velkou roli okolní scenérie. Motivují nás právě vrcholky, které na nás z výšky pomrkávají a vybízejí ke zdolání. V naší těsné blízkosti jich bylo několik a bylo třeba jen zvážit, co je a není v našich silách.

Ideální první větší výlet tak bylo zdolání Monte Vignole 1095 m. Převýšení cca 400m, velká část jednoduché stezky ne úplně strmé, na závěr už však nutné překonávat trochu skalnatého profilu. Při bezpečném chování však žádný problém pro nás dospělé ani naše syny. Z vrcholku je krásný výhled na jezero přímo pod vámi i na zasněžené štíty na severu. Zpátky se vracíme pochopitelně jinou cestou. Celý výlet vyjde asi na 3 hod. a to nikam nespěcháme.

Druhý náš místní výlet už byl ambicióznější a vedl na horu jménem Punta Tisdel 1330m. Tady už bylo nutné překonat skoro 800 výškových metrů a přeci jen i trochu krkolomnější profil. Respekt vzbuzovaly především stezky vedoucí kolem skal, kdy pod vámi byly hluboké propasti. Nicméně s opatrností, respektem a odpovídající fyzickou kondicí to bylo zvládnutelné. Odměna ve formě výhledu nebyla tak velká jako u předešlé túry. Jezero bylo dál, ráz krajiny byl již trochu divočejší, sem tam několik farem, zvířata pasoucí se na loukách. Ze severu na nás vzhlížel již poměrně majestátní a zároveň nejvyšší vrchol v oblasti Monte Guglielmo 1957m. Celý výlet nám zabral něco mezi 4-5 hodinami.

Mimo jiné cca 5 min od našeho ubytování byla přírodní rezervace Riserva Naturale Piramidi di Zone, kde naleznete jedinečnou podívanou. Jedná se o přírodní skulptury v podobě pyramid, které vznikaly v průběhu časů díky erozi v důsledku klimatických procesů. Nejvyšší pyramidy dosahují výšky až 30 metrů. Můžete zde podniknout cca hodinovou okružní trasu plnou výhledů na tyto přírodní skulptury.

Jezero a město Iseo a okolí

Na přelomu září a října není jezero obsypáno turisty, ale to neznamená, že zde nejsou. Například v městečku Iseo, asi v nejhezčím a hlavním městě na břehu jezera, byl v odpoledních hodinách poměrně čilý ruch. Převažovali lidé důchodového věku a pár rodin s dětma jako my. Iseo je historické středověké město plné malých uliček, krásných náměstí a nádhernou promenádou u jezera. Je zde i spousty obchůdků, kavárniček, zmrzlináren a restaurací. Není nikterak velké a dá se v něm v klidu strávit pár pohodových hodin. Syn rybařil, druhý poskakoval a ochutnával zmrzliny a my jen popíjeli kávu a pozorovali hladinu jezera.

Co se týká počasí, tak bylo pro nás výborné. Žádný déšť, teplota kolem 24 a voda kolem 20. V jezeře nás moc nebylo, ale koupání bylo naprosto pohodové a po dopoledních výletech to byl fajn relax. Je však fakt, že příliš veřejných pláží u jezera není. V nejbližším městečku Marone jsme objevili hezký plácek La Spiaggetta, kde se lze slunit na travnaté pláži, půjčit si paddleboard a občerstvit se v přilehlém baru. Trochu divočejší byla pláž v Pisogne, ale i tam se dalo koupat, rybařit a hrát fotbálek.

Jednou z turisticky nejnavštěvovanějších míst je město Lovere. Památky, úzké uličky, přístav, zmrzlina a káva. Proč ne?

Monte Isola

Za náš turistický highland jsme považovali výlet na ostrov Monte Isola. Největší obydlený jezerní ostrov v Evropě a dominanta celé oblasti. Vůz jsme nechali v Sulzanu a lodí jsme během asi deseti minut dopluli na ostrov, kde jsme nalezli opravdu malebnou rybářskou vesničku Pescheria Maraglio. Tam za dopoledního slunce poseděli v kavárně přímo u vody. Synové se věnovali opět rybaření. Následně jsme vyšli na trasu do další, asi 2 km vzdálené vesničky Carzano. Na ostrově není osobní automobilová doprava, pouze služby, skútry a kola. Ideální tak pro rodinné výlety. My zažili opravdu horký den tak jsme byli rádi, že můžeme spočinout na městské pláži. Velké výlety jsme tak neabsolvovali, což je škoda, jelikož ostrov vybízel k cyklistickému okružnímu výletu či výstupu k hradu a zároveň nevyššímu bodu. Ostrov je též známy díky uměleckému landartovému projektu manželské dvojice Christo a Jaen Cloude nazvané The Floating Piers , která propojila ostrov s pevninou. O ekologické smysluplnosti tohoto projektu mám velké pochybnosti, nicméně vizuální efekt byl velkolepý. Více o projektu naleznete zde. Christo and Jeanne-Claude | The Floating Piers (christojeanneclaude.net).

Bergamo

Zhruba hodinu jízdy od jezera je pak město Bergamo, kam se dá případně dostat i poměrně levně letecky z Prahy. Bergamo na mě zapůsobilo, když jsem sledoval na jaře finiš jedné z etap Giro di Italia 2023. Město je rozděleno na staré a nové město, přičemž to staré středověké nalezneme na vrcholu kopce obklopené obrannými hradbami ze 17. století. A právě Citta alta by mělo být vaším cílem cesty při návštěvě Bergama, ale připravte se na to, že tu nebude sami. Výchozí bod je náměstí Piazza Vecchio, kde nalezneme spousty památek. V jihozápadní části náměstí stojí Palazzo della Ragione postavený v letech 1538 – 54. Vedle paláce stojí Torre Civica, obranná věž ze 12. st. Na severní straně náměstí je renesanční budova knihovny Bibliateca Civica ze 17. st. Na Piazza Vecchia navazuje jižně Piazza Duomo s dómem Duomo di Bergamo ze 17. st. Za významnější stavbu je však považován trojlodní kostel Santa Maria Maggiore z 12. až 14. st. Přímo na kostel navazuje kaple Cappella Colleoni, renesanční stavba s bohatě zdobenou fasádou.

V horním městě nalezneme vše, co na italských městech máme rádi. Renesanční architekturu, malebné uličky, kavárny a zmrzlinárny na každém rohu a samozřejmě taky atmosféru. Mimo jiné je zde i zajímavá venkovní prádelna.

Horní opevněné město Bergama bylo v roce 2017 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími lokalitami pod jednotným zápisem „Benátské obranné stavby z období 15. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar“.

Brescia fotbal

Jelikož jsme byli ubytování kousek od několika fotbalových měst, hledal jsem možnosti, kam se podívat. Nakonec vyhrála Seria B a Brescia Calcio. Krásné město, necelou hodinku od našeho ubytování u jezera. Historickou část Brescie jsme již před lety navštívili a tak jsme nechtěli dětem uštědřit další památky. Proto jsem já s chlapci vyrazil na fotbal a má drahá na procházku městem. Hromadná doprava je v Brescii vyřešena jednoduše, je zde metro, které vás doveze kam potřebujete. Nechali jsme proto auto na kraji města a vydali se na fotbal.

Fotbalový tým z Brescie se vcelku pravidelně pohybuje mezi Serii A a Serii B. Zajímavostí je, že za tento klub v nedávné minulosti hráli hvězdy světového formátu jako Roberto Baggio, který zde hrával na sklonku kariéry nebo naopak na začátku kariéry zde hrával Andrea Pirlo. Krom těchto dvou italských reprezentantů je s Brescii spjaté i jméno jednoho vcelku úspěšného trenéra, který zde dohrával svou hráčskou kariéru. Byl to Pep Guardiola. Českou stopu zde v nedávné minulosti zanechal například Aleš Matějů či Jaromír Zmrhal.

Za pár Euro jsme se dostali na stadion, kde jsme byli svědky průměrného fotbalu a parádního fandění tribuny Curva Nord. Je fakt, že stadión už zažil lepší časy. Tribuny z lešení vestavěné do původních betonových tribun zrovna neodpovídají moderním trendům a o komfortu bychom asi také mluvit nemohli, nicméně fanoušků bylo poměrně dost a atmosféra byla skvělá. Pro mě jako fanouška fotbalové architektury trochu zklamání, ale mám rád zašlou slávu. Utkání proti Ascoli skončilo 1:1.

Příště tedy Lago di Como a třeba Milano? To se uvidí, ale už dlouho máme toto jezero v merku. A kdy? Ideálně opět na podzim.