Vánoční svátky v Andalusii: Jak jsme s rodinou opustili tradice a objevovali španělské pobřěží a vnitrozemí

Vánoční svátky jsme doposud vždy trávili s rodinou v Čechách, nikdy jsme nepodnikli cestu za hranice. Vzhledem k tomu, že děti už nejsou úplně malé a nás toho doma příliš nedrží, nebyl důvod v této tradici pokračovat. Nastal ideální čas na to vyrazit do světa. Hledali jsme destinaci, kde se v prosinci ohřejeme, vykoupeme a zároveň pobudeme v přírodě a cenově to bude přijatelné. Naše požadavky splňovalo pár destinací. Nakonec zvítězilo jižní Španělsko – vzhůru na vánoční rodinný výlet v Andalusii!

Obsah článku:

• Mijas – Bílé městečko s duší
• Alhambra – maurský klenov v Granadě
• Granada – nejkrásnější čtvrť Albaicín
• Ronda – Město nad propastí
• Pohoří Sierra de Mijas – báječné běžecké a turistické stezky
• Puerto Cabopino – tajná divoká pláž
• Malaga – Museo del Automóvil y la Moda

Proč jsme si vybrali Andalusii na zimní dovolenou?

Především prognóza pěkného počasí, které slibovalo krátké tričko a jarní teploty.

Se Španělskem jsme také příliš zkušeností neměli a tak zvědavost nás nutila právě Andalusii vyzkoušet. Lákala nás historie Pyrenejského poloostrova, arabské památky, příroda, hory i moře.  Mimo to jsem doufal i v návštěvu zápasu fotbalové La Ligy.

Andalusie je jižní region španělského království, je to zemědělská a zároveň i turistická oblast, kterou omývá Středozemní moře a částečně i Atlantský oceán. Historie Andalusie a vlastně i celého Španělska je spjata s arabskou nadvládou, která trvala od 8. století do roku 1492, kdy padla Granada. Muslimských památek nalezneme v regionu spousty a tu nejvýznamnější v Granadě – chrámový komplex Alhambra.

Kolik nás to stálo?

Zpáteční letenky do Malagy za 8 tis. pro naši rodinu (2 dospělý, 2 děti (5 a 10 let)) považuji za dobrý kup, i když se letělo z Wroclavi. V Malaze jsme si následně půjčili na týden vůz, což nás stálo s kompletním pojištěním asi 6 tis. a odjeli do našeho týdenního azylu.

Ubytování hledáme vždy mimo rezorty, mimo turisticky exponované oblasti a v přírodě.

V tomto případě jsem našel městečko Mijas, cca 30 min západně od Malagy. Za týdenní pobyt v apartmánu s balkónem a denním úklidem jsme zaplatili 12 tis. Další dvě noci jsme strávili v apartmánu v Torremolinos, kde jsme zaplatili asi 3 tis.

Mijas – bílá perla kousek od Malagy

Malé malebné městečko v bílém plášti v kopcích asi 15 kilometrů od pobřeží. Místní urbanisté zakázali jakýkoliv stavební rozvoj městečka, tudíž zde nenaleznete hotelové rezorty šplhající do výšek, ani jiné stavby, které by nějak rušili romantický celek. Pro nás to bylo nejkrásnější místo, které jsme na našem tripu navštívili.

Z výletů po okolí jsme se vždy rádi vraceli do našeho domova a říkali si, že máme štěstí, že bydlíme právě zde. Dovedu si představit, že v létě tam bude plno turistů, nicméně v prosinci to bylo v pohodě.  Výhled z našeho apartmánu byl nádherný. Každé ráno jsme vídali obrysy historické části Mijas s kostelem, zříceninou hradu a býčí arénou. V dálce pak modré moře a za dobré viditelnosti i africké břehy. Východy Slunce byly impozantní.

Odkaz na toto báječné ubytování je: La Posada de Mijas

Ono vůbec celé městečko Mijas bylo velmi působivé. Celé striktně vybíleno vápnem, domy maximálně do výšky třech podlaží, úzké uličky a v nich plno zelenajících se květináčů. Opravdu čisté, svěží a naprosto fotogenické místo, kde navíc žijí místní.

Městečko Mijas je umístěno v kopcích, stačí tak udělat pár kroků a člověk se dostane do přírody.

Přesně řečeno do pohoří Sierra de Mijas, kde nejvyšší hora Pico Mijas měří 1150m. Nalezneme zde spousty značených členitých a jednoduchých trekových cest s parádními výhledy a tudíž ideální pro rodinné výpravy. Na cestě můžete potkat například kamzíky, ještěrky nebo vznášející se dravce hledající kořist. Mimo to narazíte i na bývalý mramorový lom, kde se těžilo již za římských dob a těžba skončila patrně nedávno.

Historie Mijas, potažmo celého Španělska je, jak bylo zmíněno spjatá s Araby. Kupříkladu zemědělství je jedno z odvětví, na jehož rozvoj měli Arabové zásadní vliv. Díky zavlažovacím systému, které zřídili a dalším inovacím, bylo možné pěstování plodin v suchém andaluském klimatu. Mimo to přinesli i nové plodiny, které se staly základem pro místní zemědělství (citrusy, granátová jablka, olivy…atd). S rozvojem zemědělství přišel i ekonomický rozmach, Andalusie se stala jedním z největších producentů olivového oleje na světě. Po reconquistě křesťané i nadále pokračovali v zavedené zemědělské činnosti a díky novým obchodním příležitostem tak rozvíjeli nejen ekonomiku, ale i kulturu a vzdělanost v celé Andalusii. Až do poloviny 20. století byla oblast víceméně zemědělskou, od té doby však nastává turistický boom.

Okolí Mijas, aneb průzkum okolí

Přálo nám počasí a teploty se pohybovaly kolem 20°C, lákalo nás pochopitelně i moře.

Nejsme milovníci velkých městských písčitých pláží se slunečníky, hledali jsme něco trochu divočejšího s trochou přírody.

Bohužel tohle ale na Costa del Sol není běžné. Co jsme poznali pobřeží od Malagy po Marabelu, tak vypadá dost podobně. Je celé zastavěné hotely, zeleň byla nahrazena domy a letoviska tvoří nekončící řadu patrně až po Gibraltar. Nicméně i tak se nám podařilo kousek od Fuengirola, což je nejbližší vetší město od Mijas, najít útočiště i pro nás. Nalezli jsme asi kilometrový pás netknutého pobřeží s písčitými dunami a s trochou zeleně a dřevěnými chodníky vedoucími k pláži – vedle přístavu Puerto Cabopino. Tady jsme si užili krom jiného i vánoční koupání, trochu plážového fotbálku a starší syn Šimon i improvizovaného rybaření s igelitkou. Pláž byla prostorná, pár turistů se po ní procházelo, pár lidí se i koupalo a ostatní třeba jen seděli a nastavovali svá nahá těla Slunci. Teplota vody mezi 10-13°C. Pro otužující se jedince žádný problém.  Nádechem exotiky byli i všudypřítomní papoušci poletující nám nad hlavami.

Kde nakupujeme a co jíme?

Výhoda půjčení si vozu, je krom svobodného objevování památek a přírodních krás v širším okolí, také ryze praktická a to nakupování potravin. Jelikož bydlíme vždy v apartmánu s kuchyní, veškeré stravování je v naší režii. Je to pro nás naprosto přirozené, jsme vegetariáni a máme nějaké stravovací zvyky a nedělá nám problém se adaptovat na místní potraviny. Naopak jsme vždy v očekávání, co nového objevíme. Ve Španělsku jsme narazili na Lidl, ale my dávali přednost španělskému řetězci Mercadona. Ceny víceméně obdobné jako u nás, spíše bych řekl že tam bylo levněji, ovoce, zelenina i víno určitě.  

Mezi top jednoduché potraviny patřili zeleninová polévka – Gazpacho, bramborová omeleta – Tortilla de patatas nebo různé Tapas – sýry, olivy a sušená rajčata. Do restaurací příliš nechodíme, občas proběhne nějaký street food jako třeba při naší návštěvě Granady, kde jsme navštívili bistro a ochutnali empanadas, což jsou těstovinové taštičky plněné čím chcete. Nejčastěji se plní mletým mase, ale lze i zeleninou a sýrem. Jednoduché a chutné jídlo do ruky. Jelikož jsme milovníci kávy, kavárny jsou vždy naší oblíbeným místem. Bohužel však kvalita kávy a vlastně i kvalita obsluhy, nebyla příliš valná, oproti Itálii nesrovnatelná. Kávu si dáte od cca 1.20 Eura. A pokud narazíte na usměvavou španělskou obsluhu, tak dejte vědět. 

Výlet do Granady: Alhambra ikonický maurský skvost

Cesta do tohoto nádherného středověkého města nám zabrala cca 1,5 hod svižné jízdy po dálnici. A proč do Granady? Protože především Alhambra. Ohromný palácový komplex čnící nad Granadou, zároveň na úpatí nejvyššího pevninského španělského pohoří Sierra Nevada. Celý Pyrenejský poloostrov je historicky spjatý s muslimy, kteří vládli jeho větší části od 8. století do roku 1492, kdy nastal tzv. reconquista – znovudobytí poloostrova křesťany. V tomto roce padl právě poslední muslimský emirát Granada. Nicméně chrámový komplex a nádherné muslimské památky přetrvaly i přes řadu nepříznivých zásahů křesťanských panovníků a od 19. století se začalo s postupnými opravami a restaurováním památky, které probíhá dodnes. Roku 1984 byla památka zařazena do světového fondu dědictví UNESCO.  

Abyste se dostali dovnitř za hradby, není třeba žádná vstupenka. Můžete procházet prostranství před paláci, nádvoří a zahrady, to vše je součástí tohoto impozantního komplexu. Zkrátka i bez vstupenky se dostanete na zajímavá místa.

Určitě však doporučuji vstupenku zakoupit (a to ideálně na tomto oficiálním webu zde), protože pak se před vámi objeví fascinující architektonický zážitek, na který v Evropě nenarazíte. My zakoupili vstup do Nasridských paláců. Interiéry jsou tvořeny především dřevěnými stropy, štukovou výzdobou stěn s muslimskými motivy a barevnými keramickými kachly. Krása detailu a řemeslná dokonalost vás ohromí, ale musíte počítat také s tím, že spolu s vámi bude tu krásu obdivovat poměrně dost lidí. Navštívili jsme i pevnost Alcazaba, z které je krásný výhled na město, ale také především na zasněžené vrcholky pohoří Siera Nevada. Zahrady Generalife si necháme na příště…

Celá Granada je krásnou metropolí. Žádné přehnané davy turistů, všude se dostanete pěšky a i jízda autobusem není žádný velký problém.

Albaicín – kouzelná čtvrť plná vůní a zároveň nejlepší výhled na Alhambru

Nejzajímavější čtvrtí je určitě Albaicín, kde naleznete malebné uličky, kostely, bary a kavárny a další nejrůznější obchůdky.

Dýchá tu na vás orientální minulost a z vyhlídky Mirador den San Nicholas máte Alhambru jako na dlani, navíc je poměrně velká šance, že zde budete mít i hudební podkres od místních melancholických flamencových kytaristů, kteří se nebojí říci si o pár Euro za svou produkci. Pro katalogovou fotku z cest je toto ideální místo.

Ronda: Nejkrásnější město nad propastí v Andalusii

Město vzdálené asi hodinu jízdy autem na severozápad do vnitrozemí z našeho Mijas. Jak nás příliš neoslovilo proslulé pobřeží Costa del Sol, tak vnitrozemí bylo již dle našich představ.

Kopcovitá krajina plná zeleně, olivových sadů, nízkou hustotou osídlení a jistou dávkou divokosti nás nadchla.

Bohužel nálada v našem týmu nebyla ideální a tak jsme zastávku v národním parku Sierra de las Nieves prakticky nepodnikli a máme tak vůči sobě dluh a důvod se do Andalusie vrátit.

Samotná Ronda leží na dvou skalních masivech oddělených hlubokou roklí, kterou protéká malá říčka. Přes rokli je postaven most Puente Nuevo (Nový most), který spojuje staré a nové město. Toto je hlavní turistický cíl většiny turistů a že jich tu bylo na konci prosince požehnaně. Pokud na výletě potkáme skupinky čínských turistů, víme že to nevěstí nic dobrého a že náš turistický cíl není pouze náš a byl objeven a to znamená bohužel masovou záležitost, bez které se rádi obejdeme. Ronda nabízí řadu historických památek a možností procházek divokou přírodou ve svém okolí. Za zmínku stojí býčí aréna Plaza de Toros či zahrady Parque Alameda del Tajo, ze kterých jsou krásné výhledy na okolní krajinu.

Vždy mě zajímá i historie místa, rád v literatuře hledám zmínky o dané oblasti. Přímo Rondu zmiňuje Ernest Hemingway ve svém románu Komu zvoní hrana, která pojednává o španělské občanské válce. O býčím zápasech a vůbec Andalusii se dočtete také v jeho knize Smrt odpoledne. Přímý účastník španělské občanské války byl i George Orwell, který zastihl válečné běsnění v románu Hold Katalánsku.

Malaga ráj turistů, ale nic pro nás…

Po týdenním pobytu v kouzelném Mijas jsme se přesunuli na poslední dva dny našeho výletu kousek od Malagy do Torremolinos. Vrátili jsme v Malaze vůz a začali využívat vlak C1, který ve dvacetiminutových intervalech jezdí do Malagy, případně i autobusovou dopravu. Pozitivní bylo, že jsme byli ubytování asi 15 metrů od moře, na druhou stranu to bylo ubytování přesně takové, které nevyhledáváme. Totiž přímo na promenádě, obklopeni hotely, činžáky a obchody plnými nevkusných cetek. Důvod pro toto ubytování byla blízkost nízká cena a snadná dostupnost letiště v Malaze.

Upřímně nerozumím tomu z jakého důvodu se všude dočítám, že pláže v Malaze a okolí patří k těm nejkrásnějším, co na Costa del Sol lze najít. Pokud máte rádi městské pláže, ne úplně čisté a plné turistických atrakcí, tak jste tu správně. Pro nás tohle však není. Možná jsme ale jen špatně hledali…

Samotná Malaga je velké přístavní město s pěkným historickým centrem, pevností Castillo de Gibralfaro na kopci, ze kterého vás pak upoutá velká býčí aréna La Malaqueta kousek od přístavu. Město nás příliš neoslovilo, davy turistů odradily a tak jsme hledali alternativu pro nás i pro děti. Nemít s sebou své drahé chlapce, asi bychom zvolili návštěvu The Museo Picasso Málaga, místního rodáka nebo galerii moderního umění Centre Pompidou Málaga. Takhle jsme museli myslet i na ně. Jako vhodný cíl návštěvy jsme objevili Musea del Automóvil y la Moda de Málaga, což je úchvatná sbírka starých, kompletně zrenovovaných automobilů z počátku 20. století až po nějaká 80. léta. Desítky exponátů, ze kterých doslova přechází zrak a to i nás, kteří auta vnímáme jako stroj pro přepravu. Zdejší automobily jsou šperky na čtyřech kolech. A kdo nechce vidět například Knight Ridera a Michaela Haisselhofa, Velorex či matného Jaguára s koženým opaskem?

Běhání v Mijas a po okolní krajině

Každé ráno jsem se snažil vyběhnout na svůj pravidelný trénink spojený s průzkumem okolí. Dělám to tak vždy, jelikož poznám okolí a můžeme pak s rodinou vyrazit už na konkrétní cestu či místa. Vybíhal jsem vždy mezi 7 – 8 hodinou ranní a zažil tak několik východů Slunce, který přicházel vždy kolem půl 9. Každý východ byl jiný a bylo vzrušující jej pozorovat.

Přeci jen pro suchozemce je východ Slunce nad mořem zážitek až spirituální.  

V okolí našeho městečka Mijas jsem nalezl báječné stezky pohoří Siera de Mijas, po kterých se dalo jednoduše stoupat vzhůru. Z Mijas jsem se dostal na vrchol Pico Mijas 1150 m za necelou hodinku běhu, částečné chůze a trochu bloudění. Kombinace místního značení a mapy.cz mě občas lehce znejistili, nicméně odnesl jsem to pouze škrábanci od místních pichlavých keřů a stromků, které lemují toto větrné pohoří. Tento nejdelší výběh trval cca 2 hodiny, byl asi 12 km dlouhý a nastoupal jsem asi 800 výškových metrů. Konkrétní odkaz na trasu naleznete níže přímo na mé Stravě:

Ostatní výběhy jsem absolvoval vesměs před probuzením mých drahých a kroužil okolo Mijas, vybíhal za tmy a užíval si východů Slunce. Jednou jsem přiměl i svého drahého syna k výběhu. Mé tréninkové silniční boty Hoka Rincon, na které nedám dopustit, dostaly v terénu řádně zabrat, příště si vezmu jinou obuv…

Pohyb v kopcích je mou vášní a tady v okolí Mijas jsem si jej užil náramně. Horší to pak bylo v našem druhém ubytování Torremolinos, kde jsem se mohl běhat pouze po promenádě a vidět tak kilometrové pásy betonu, písku a moře. Ale i tak východ Slunce, když stojíte přímo u břehu moře, stojí za to.

Brzký návrat do Andalusie a příště i fotbalová La Liga?

Vánoční rodinný výlet v Andalusii se povedl a my s touto destinací určitě neskončili a rádi ji budeme objevovat i v budoucnu. Víme, že Costa del Sol není destinace pro nás, zaměříme se více na vnitrozemí, třeba i Sevillu. Cádiz by mohl být také zajímavý nebo naopak jet na východ do Sierry Nevady?

Každopádně za nás je prosinec naprosto ideální část pro návštěvu, v létě bychom se tu pravděpodobně asi upekli a to nechceme.

Zápas La Ligy se nepovedl, Granada hrála venku a Cádiz i Sevilla byly přeci jen trochu z ruky. Tudíž máme o důvod navíc se do Andalusie zas vrátit.

Tohle se ti může hodit: