Cesta bez mapy: Kouzlo nahodilosti – plán jménem nejistota

Vždy jsem tíhl k nahodilosti. Moje cesta byla vždy trochu nejasná, plná nepředvídatelnosti a momentálních rozhodnutí. Nepřemýšlel jsem dopředu, nebylo to v mých silách nebo jsem to zkrátka programově nedělal. Perspektiva byla nejasná, východiska flexibilní. Miloval jsem tu volnost.

Přijít na nádraží a odjet prvním vlakem, nezáleželo kam. Stopnout auto a někam jet. To byla moje hra. Nejistota nebyla strašákem, ale vzrušující výzvou.

S tímto nastavením je samozřejmě těžké něco dlouhodobě udržet – vztah, práci, místo, kde žít. A přesto! Možná je to věk, možná náhoda, která vlastně neexistuje, nebo jen strach, abych o to všechno nepřišel. Právě tyto okolnosti mě přivedly k tomu, abych začal psát tento web.

Klíčové pro mě je, aby cesta přede mnou zůstávala křivolaká a každý krok zůstal nejistý. Je to vlastně péče o nahodilost, kterou někdo může považovat za zhovadilost. Ale právě tahle hra je zábavná.

Ne pro každého je tento způsob cesty vhodný, a je to naprosto v pořádku. Nepřemýšlet nad cílem, odblokovat mysl od očekávání a prostě vyrazit. To bohatě stačí.

Plány? Ty pro mě nemají až takovou prioritu. Svazují a budují očekávání

Rád vzývám náhodu, i když vím, že neexistuje. Jdu naproti událostem, které se nedají naplánovat. Počítám s tím, že se cesta nemusí vydařit, že přijdou překážky a nepříjemnosti. Ale právě to je součást hry. Každá taková událost je nedokonalá a právě taková je pro mě cenná.

Nedokonalost není chybou, je součástí cesty i života. O cestě moc nepřemýšlet, prostě jít a nechat se vést – ono to všechno nějak bude a bude to právě tak, jak to má být a navíc to bude skvělé Stojí za to se vydat. Vydat se někam. Vydat se pro někoho a vydat se naplno.